Ve vážný hudbě si nějak extra nelibuji, přesto mě ale strašně baví, když mi děda hraje na piáno. Dědovi je 83 a hraje mi prostě pokaždé, když ho navštívím. Dokonce mě jeden čas na piáno i učil hrát, ale mně se nejvíc líbí jenom sedět a poslouchat, jak hraje on, protože hraje fakt dobře. Celkově mi hra na piáno přijde taková ušlechtilá a krásná. Třeba z týhle písničky prostě nemůžu.
Každopádně, co si budeme povídat, jsem tu nějaká nešťastná. Samozřejmě je úplně úžasný vidět znova rodinu a kamarády, ale zrovna třeba vztah s rodinou se prostě nemění, ať už jsem tady nebo v Anglii. Vzhledem k tomu, že si s nimi každý den skypuju, tak mi ani nepřijde, že bychom od sebe byli nějak extra daleko a popravdě si toho přes skype řekneme kolikrát víc, než když jsem tady. Když se teda soustředím jenom na sebe, neberu v potaz to, že jsem s rodinou, tak prostě nejsem šťastná. Už mám zase ten samý pocit, jako když jsem odjížděla. Já sem asi vážně nepatřím.
V Anglii je prostě úplně jiný životní styl. Lidé se k sobě chovají jinak, nikdo tam extra nic neřeší, všichni mi přijdou takoví spokojenější. Upřímně si neumím představit, že bych se sem vrátila natrvalo. Nějak nemám za čím se vrátit, nebo proč se vrátit. Abych si dodělala školu, která mě nebaví, jenom proto, abych měla titul, který mi je k ničemu? V Anglii to mají s tituly a s vysokými školami obecně trošku jinak. Jak to tam není zrovna nejlevnější, tak prostě na školu jde jenom ten, který se o tom oboru chce něco dozvědět, protože ho baví a protože v něm chce jednou pracovat. Tady mi přijde, že jde na vysokou školu skoro každý, protože je to to nejjednodušší, co můžeš po střední udělat, nemusíš za to platit a navíc má titul strašně moc lidí, takže už se začíná brát jako taková samozřejmost při hledání práce. Naproti tomu v Anglii jde většina lidí po střední do práce, kde zjistí, co je baví a následně si potom dodělají nějaké kurzy, nebo vysokou školu v závislosti na oboru, ve kterým chtějí potom pracovat. Není to trošku rozumnější?
Strašně se těším, až se příští rok s Markét přestěhujeme spolu, koupíme si Írika, najdeme si nějakou práci a každá si půjde studovat obor, který chceme a potřebujeme do našeho společného businessu, který máme vymyšlený.
Za týden zpátky do Anglie a Markétka asi do nový rodiny, takže už bude taky spokojenější - jupí :))...tuhle písničku prostě nepochopím, jak je dobrá!
Žádné komentáře:
Okomentovat