Není to dobrý, bohužel...
Asi před dvěma týdny Viktorka přestala jíst, začala hubnout a byla smutná. Nějak jsme tomu nepřikládali zas tak velkou váhu, protože občas je pejsek prostě bez nálady. Přesto s ní ale rodiče raději zašli k veterináři. O to větší šok bylo, když jsme se dozvěděli, že má o 2/3 menší ledviny a že prostě nezvládají. Pokud by tohle poškození měl člověk, znamenalo by to jasnou a rychlou transplantaci, jenomže pejskům se bohužel orgány netransplantují. Řekli nám, že jí zkusí dávat infuzi a pokud se jí některé hodnoty v moči sníží, tak je naděje, aby ještě nějakou dobu vydržela...
Jak jako nějakou dobu?? Měsíc? Týden? Pár dní? Vůbec by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Viktorka nebyla nikdy nemocná, byla věčně plná elánu a navíc jí je teprve 6. Tohle se prostě dít nemá. Né teď. Né když jsem tak daleko od ní a nemůžu se s ní pomazlit.
..Infuze jsme vyzkoušely, některé hodnoty jí klesly, ale...Stále moc nejí a hodnoty se nejspíš snížily jen kvůli té infuzi, na kterou prostě nemůže chodit věčně. Rodiče, a hlavně ségra, se dneska rozhodli, že už jí další infuze dávat nebudou. Tenhle týden trávili s Viktorkou každý den asi 4-5 hodin na veterině a to prostě není život ani pro ně, ani pro ní. Nehledě na to, že je to i strašně finančně náročný. Nemá prostě cenu udržovat Viktorku na nějakých infuzích a tím jen oddalovat něco, co by stejně přišlo. Na druhou stranu Viktor je bojovnice a je teď hrozně veselá, pořád chce chodit ven, koupat se a prý, kdyby nebyla hubená, tak by člověk ani nepoznal, že jí něco je. Vypadá to tedy, že jí ani nic nebolí. Z tohohle důvodu jsme prostě ještě nemohli dát svolení k tomu, aby jí hned uspali. Dokud bude vidět, že má chuť do života, že má ještě energii, že je veselá a že jí nic nebolí, tak to tak necháme a až se začne projevovat, že už by uspání bylo vysvobození, tak to uděláme. Bohužel nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Může to být za měsíc, dva, ale taky už příští týden. Já samozřejmě budu doufat v to, že to bude co nejdýl a že budu mít šanci jí na Vánoce alespoň ještě naposledy vidět a obejmout jí, i když v to ani já ani rodina moc nevěříme.
Hrozně mi chybí :-(...Chybí mi to, jak "dudá" svoje plyšáky...
... jak nám dává pusinky...
..procházky s ní...
...jak mi pohled na ní vykouzlí úsměv na tváři, protože je děsně roztomilá a legrační..
Žádné komentáře:
Okomentovat